Vánoce ve škole

Ve čtvrtek 15. prosince se učitelé a žáci o svou školu doslova rozdělili. Již nějaký ten den ji celou slavnostně připravovali, pomalu ji halili do slavnostního. Chystala se nejen výzdoba, ale spolu s učiteli, vychovateli a dalšími vedoucími zájmových kroužků také vystoupení, dílny i stánky s vánočním zbožím.

Celá akce byla zahájena v 16,00 před budovou školy pěveckým kroužkem dětí z 1. stupně. Poté ke všem přítomným promluvil pan ředitel a kněz zdejší farnosti Ján Andrej. Připomněl, že křesťanská tradice tyto dny pojímá jako uctění příchodu – narození Ježíška. Vzpomněl také na to, že smyslem Vánoc není jenom obdarovávání se a honba za dárky. Bez tradic by se totiž vytrácela ona poetická symbolika, tajemství a závoj adventního očekávání. Slova dozněla a pan ředitel mohl všechny návštěvníky pozvat dál. Uvnitř již čekal bohatý program. Pyšní rodiče, babičky a dědečkové sledovali vystoupení svých ratolestí, popíjeli kávu, prohlíželi si výzdobu školy, dražili nebo se jen zastavili na kus řeči. Pomalu se stmívalo, sychravý den zůstal za okny, škola zářila do dálky a pulzovala svým životem.

Pokud jste letos nedorazili, věřte, že můžete jen litovat. Žáci Základní umělecké školy J. J. Ryby z Rožmitálu pod Třemšínem zde představili svá pěvecká a taneční čísla, netradiční sbor 8. a 9. třídy doslova vystřihl překvapivé vystoupení a cappella, pásmo animovaných filmů žáků školy zvalo ke krátkému posezení a zhlédnutí. Mohli jste také obdivovat výjimečný vánoční stromeček, pod kterým se sešlo od milovníků domácích mazlíčků plno dárků pro opuštěné pejsky a kočičky. Již zmiňované dílničky nabídly tentokrát mramorování svíček, výrobu vánočních dekorací nebo zdobení perníčků. Velmi populární byla tradičně vánoční cukrárna, kde bylo neustále obsazeno. Na stolech voněly většinou sladké dobroty, teplé nápoje dotvořily zdejší pohodu. Po takové zastávce stoupla chuť prozkoumat poklad našich kabinetů a mnoho návštěvníků zamířilo do sálku. Věci – pamětníci nedávných i těch dávnějších časů –  zde zažily poslední chvíle své školní slávy. Ukázaly se v nejlepším světle, aby okouzlily, zaujaly a při následné dražbě přinesly škole příjemný zisk. Mnozí zprvu nesmělí návštěvníci se později ukázali jako velcí herci, snad dokonce jako mistři dražby. Byla to zkrátka veliká zábava s nečekaně příznivým koncem.

Světla pohasla až pod rouškou tmy. Návštěvníci odešli, přišel čas úklidu a poděkování. Snad lze s čistým svědomím říct, že tak jako pokaždé i letos jsme si dopřáli krásné adventní setkání. I když život přináší změny, a škola jich letos pár zažila, je důležité, jak jsou jednotlivé příležitosti uchopeny. A opět se sešlo mnoho těch, kteří pomáhali, připravovali, přispěli. Všem malým i velkým patří poděkování a přání do nadcházejících dnů svátečních vyjádřené jedním krátkým příběhem.

Jana Cingelová

Čtyři adventní svíčky

Hořely čtyři adventní svíčky na adventním věnci tak tiše, že bylo slyšet, jak svíčky začaly hovořit. První svíčka vzdychla a řekla: „Jmenuji se mír. Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují.“ Její světélko bylo čím dále tím menší, až docela zhaslo.

 

Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: „Jmenuji se víra. Jsem ale zbytečná, lidstvo nechce nic o Bohu vědět, nemá tedy cenu, abych svítila.“ Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla.

 

Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka: „Jmenuji se láska. Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mě odstavili na stranu. Vidí jen sami sebe a žádné jiné, které by měli mít rádi.“ A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo.

Náhle vešlo do místnosti dítě. Podívalo se na svíčky a řeklo: „Vy musíte přeci svítit a ne být zhaslé!“ A skoro začalo plakat. Ke slovu se přihlásila i čtvrtá svíčka a pravila: „Neboj se!! Dokud já svítím, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit! Jmenuji se naděje!“

 Dítě zapálilo od této svíčky zápalku a rozsvítilo znovu ostatní svíčky. Plamen naděje by nikdy neměl v našich životech zhasnout.

(převzato z internetu)

Fotky z akce naleznete ZDE:

p_20161215_170720